Dříve bylo zemědělství jiné. Zemědělci nepoužívali žádnou chemii a celé zemědělství bylo postaveno na schopnosti sedláku vypořádat se s nepřízní počasí nebo škůdci přirozenou cestou. Nepěstovaly se obrovské pouště monokulturních plodin, které vyhubí všechno ostatní a s půdou se zacházelo podle dnes již zapomenutých znalostí, aby nedocházelo k její degradaci. V těch dobách bylo potravin nepochybně méně, výnosy byly mnohem menší a celkově život byl více orientován k respektu k přírodě. Vývoj naší civilizace a úroveň poznání vedly k tomu, že dnes je většina lidí od zemědělství úplně odtržena a doufá, že to ty velké družstva a nadnárodní korporace dělají dobře, a že potraviny, které denně konzumují jsou v pořádku. Bohužel tomu tak nemusí být vždy a hnací silou mohou být spíše finanční zisky, než starost o zdraví konzumentů, navíc ještě spojené s absolutním nezájmem o budoucnoust životního prostředí.
Produkty z aquaponických farem jsou specifické především absencí dnes velmi hojně používaných chemikálií, ale také vyšším obsahem živin a stopových prvků, vyšší nutriční hodnotou a v případě ryb, absencí neoblíbeného “rybího zápachu”. Zároveň je jejich produkce šetrná k životnímu prostředí. Proč tomu tak je?
Umělá hnojiva se dnes vyrábějí přesně na míru každé rostlině. To znamená, že v hnojivu je přesně tolik chemických látek, aby rostlina vyrostla, případně dala plody. Zdá se to být na první pohled logické a správné, vždyť se přece ušetří náklady na výrobu hnojiv, když budou obsahovat pouze to, co rostlina nezbytně potřebuje. Bohužel je to stejné jako bych řekl, že rýže dá lidskému tělu vše co potřebuje a krmil lidi pouze rýží. Co se stane? Člověk by to nepochybně přežil a hlady by neumřel, ale zcela jistě by trpěl deficitem látek, které jsou nezbytné pro jeho zdraví. To znamená, že bych byl slabý a nemocný, špatně bych snášel parazity a infekce a v konkurenci s ostatními bych neměl šanci. U rostlin je to podobné a tak na řadu přichazejí herbicidy na potlačení konkurentů, pesticidy na hubení parazitů a léčebné postřiky na pomoc proti nemocem. Za použití všech těchto metod je tedy možné produkovat ohromná množství zemědělských produktů a efektivně hospodařit. No, ale má to i druhou stranu mince. Čím více se používají tyto metody, tím méně výživná je samotná produkce. Vznika termín “podvyživená zelenina”, který označuje nádherné a velké plody, které jsou založeny na umělých hnojivech, hormonech a chemii. Při konzumaci těchto produktů člověk nezíská víc, něž tu trochu nutričních látek, které hladovějící rostlina získala z umělých hnojiv, ale protože hnojivo bylo vytvořeno na míru a velmi přesně s ohledem na výsledek, moc tam toho pro Vás nezůstalo. A o tom, z čeho se tyto hnojiva vyrábějí, raději psát nebudu vůbec.
Aquaponické pěstování rostlin a chov ryb je návratem k přírodním principům, avšak využívající moderní technologie. Rozvoj moderních technologií umožnil rozvoj nejdřív hydroponie a dnes aquaponie. Indoorové pěstování dostalo ekonomický smysl až s rozvojem úsporných světelných zdrojů a poklesu jejich ceny. Dnes je tedy možné pěstovat celoročně díky technologiím a zdravě díky aquaponii. Funguje to tak, že co ryby vylučují je pro ně toxické, nicméně pro rostliny je to životodárné hnojivo. V aquaponii vzniká hnojivo jinak než v konvenčním zemědělství nebo v hydroponii. Vstupním parametrem je krmivo pro ryby. To je také, kromě energií, jediným vstupem do systému. Kvalitu aquaponických produktů tedy definuje kvalita rybího krmiva. To prochází prvním bakteriálním rozkladem ve střevech ryb, poté druhým dvoufazovým bakteriálním rozkladem v záchytných filtrech a až poté se z něj stane hnojivo pro rostliny. Tento roztok vzniká přirozeně, stejně jako v přírodních ekosystémech a jedná se o univerzální roztok, kterým navíc rostliny nemohou být přehnojeny. Pokud chemický rozklad složitějších organických prvků na jednoduché probíha správně, v roztoku nejsou žádné toxické látky pro rostliny ani pro ryby. Je to podobné jako v přírodě. Živočichové vždy poskytovali hnojivo rostlinám a rostliny zase potravu živočichům, za pomocí střevních a půdních bakterií a organismu. Pod pojmem koloběh živin v přírodě, je možné na internetu zjistit detailní informace. Tato rovnováha je velice citlivá, na jakékoliv vnější zásahy, proto není možné v aquaponii používat chemikálie. Kdyby jste například použili antibiotika k léčení ryb, zabijete tím bakteriální kolonie ve filtrech a celý systém přestane fungovat. Výsledkem bude úhyn ryb a následný úhyn rostlin. Kdyby jste naopak použili nějaky chemický přípravek na postřik rostlin, dostal by se do vody a okamžitě zabil ryby, ktere jsou na chemikálie obecně velmi citlivé. Tyto postřiky jsou navíc většinou velmi toxické a jejich používání v zemědělství je vždy podmíněno ochranou lhůtou, za kterou se rozloží na méně škodlivé residua. Další výhodou je vysoký obsah živin v roztoku. Není prěsně cílen na jednotlivé druhy rostlin a díky procesu vzniku obsahuje mnohem víc mikro i makro elementů, důležitých pro zdraví rostlin. Takový roztok obsahuje látky, které jsou pro rostliny nejdůležitější složkou. Má pozitivní vliv na úrodnost, na růst a vývoj rostlin, které jsou pak odolnější vůči nepříznivým podmínkám. Chemický rozbor listů a plodů potvrdil, že v aquaponii dochází k zesílení účinnosti fotosyntézy a zvýšení množství cukru v plodech a prokazatelně se zvyšuje úroda zeleniny a množství vitamínů v nich obsažených. Produkty z aquaponických farem jsou pravidelně testovány na obsahy dusičnanů, vitamínů a stopových prvků, ale také na obsahy težkých kovů nebo residua chemických látek. Výsledky těchto testů jsou spotřebitelům k dispozici a dávají tedy záruku kvality.
Jedná se o úplně nový přístup k výrobě potravin, kdy spotřebitel může mít celoročně čerstvé potraviny, které jsou kvalitativně testovány, jsou lokální, takže se nevozí přes půl světa a jejich produkce je stabilní, nezávislá na počasí a podnebí a navíc nepoškozuje životní prostředí, které je díky produkci potravin "moderním" způsobem doslova decimováno (desertifikace půdy, eroze, vymírání hmyzu, vymírání ptáků, toxicita půdy, neschopnost zadřžet vodu atd ...).
Závěrem bych ještě rád reagoval na častý názor, že "bychom to měli dělat jako v rakousku a německu", kde se o své zemědělce hezky starají a žádnou chemii tam nepoužívají. Je to právě západní evropa, která je největším odběratelem paliv do bioplynek a additiv do "biopaliv". Je třeba si uvědomit, že většinu té řepky, která nám nenávratně decimuje půdu, rozmanitost druhů a chemicky kontaminuje vodu, si od našich korporací nakoupí ty západní korporace. Pak se na západě tváří velice ekologicky. Ale je to jen můj názor.
Michal "FoFun" Fojtík
Ps : Nedávno jsem narazil na "Bratříčka", který velice trefně zesumíroval všechno, o čem tady dnes píšu, do tohoto krátkého videa.
