Budapešťský summit o udržitelnosti
v zemích V4 odmítl politiku trvalého růstu
Naše zdroje nejsou nekonečné, takže ani růst nemůže být nekonečný, shodli se účastníci konference
7. října 2021
Začátkem října proběhla v Budapešti konference o udržitelném rozvoji regionu v zemích visegrádské čtyřky. Jedním z účastníků konference byl i spoluzakladatel Future Farming a předseda Asociace aquaponických farem v České republice Michal Fojtík. Po návratu z Budapešti si Michal Fojtík našel čas na krátký rozhovor.
Pane předsedo, začněme otázkou, kdo konferenci o udržitelném rozvoji států V4 organizoval?
Budapešťskou konferenci organizovala mezinárodní organizace Visegrad for Sustainability (zkráceně V4SDG). Jedná se organizaci, která se snaží připravit země V4 na podmínky k dosažení cílů udržitelného rozvoje, které stanovila OSN. V4SDG je v oblasti udržitelnosti v České republice, Polsku, Slovensku a Maďarsku klíčovou platformou.
Jaké byly hlavní cíle budapešťské konference?
Hlavním úkolem účastníků konference bylo stanovit definovat cíle a konkrétní kroky pro řešení ekologických a ekonomických problémů ve střední Evropě. Podívat se zblízka na překážky udržitelného rozvoje v České republice, Polsku, Slovensku a Maďarsku a naplánovat konkrétní kroky, které posunou soběstačnost na úroveň odpovídající technologickému pokroku dnešní doby.
Jaká byla vaše osobní role na konferenci?
Jelikož součastí náplně konference byl i obor zemědělství, vystupoval jsem na konferenci v roli experta CEA, což je anglická zkratka pro Controled Enviroment Agriculture. Tedy na produkci potravin v systémech s řízeným prostředím.
Kromě vaší expertní role jste v České republice známý jako předseda Asociace aquaponických farem a spoluzakladatel Future Farming. Bavili jste se v Budapešti o aquaponii?
Určitě. Produkce potravin v systémech s řízeným prostředím s aquaponií úzce souvisí. Téma aquaponie proto na konferenci velmi silně rezonovalo ve spojení s tzv. Food Safety Protocol (komplexní problematika o zásobování jídlem). V diskusním panelu, který vedl známý zoolog Zoltán Fehér z WWF Hungary, přišla na aquaponii řeč mnohokrát.
Splnila konference vaše očekávání?
Myslím, že ano. Vyměnili jsme si celou řadu zkušeností a shodli se na tom, že politici ve všech čtyřech zemích, u nás, v Polsku, v Maďarsku i na Slovensku potřebují být v daleko těsnějším kontaktu s vědeckou obcí. Aby pochopili veškeré environmentální procesy a hrozby, kterým lidé u nás budou čelit.
Co zajímavého konkrétně zaznělo?
Ty diskuse lze rozdělit do dvou rovin. První bych nazval filosofickoekonomickou rovinou. Tady mezi řečníky panovala jasná shoda. Politika trvalého růstu na planetě s konečnými zdroji je nesmyslná. Je to stará a překonaná myšlenka, které se bohužel řada politiků a ekonomů v zemích V4 stále drží.
Proč tomu tak je?
Právě kvůli nedostatečné komunikaci a vzdělání. Třeba slovenský kolega Martin Polovka se domnívá, že hlavními komunikačními kanály současnosti jsou sociální sítě. Svým způsobem má pravdu a vidíme to i u nás na komunikaci v České republice. Třeba český premiér nebo ministryně financí komunikují s lidmi jen prostřednictvím facebooku. Pro vědeckou obec je ale facebook bulvár. Vědci by proto měli sestoupit z piedestalu úctyhodnosti a měli by umět všem vše vysvětlit. Politikům i obyčejným lidem.
Mluvil jste o dvou rovinách. Která byla ta druhá?
Ta se týkala přímo odborné problematiky zemědělství. Třeba z úst maďarského kolegy Jánose Zlinszkého zazněla drsná pravda o vyčerpanosti zemědělské půdy. O tom, jak je dnes půda plná chemie a chemických prvků a jak tato půda kontaminuje třeba rajčata aniž o tom spotřebitelé vědí. Raphael Podselver z mezinárodní organizace ProVeg, která pracuje na transformaci globálního potravinového systému, zase na konferenci otevřel velmi citlivou otázku zemědělských dotací. Podle jeho názoru je potřeba znovu nastavit priority v dotační politice Evropské unie.
Panovala mezi řečníky nějaká shoda?
Určitě. Myslím, že se všichni shodli na potřebě širší a hlubší nadnárodní spolupráce. Problémy, kterým čelíme při znečišťování přírody, jsou totiž společné a na jejich vyřešení bychom měli pracovat společně a ne každý na vlastním písečku. Shoda panovala také v tom, že potřebujeme adaptační procesy urychlit.
Bylo na kongresu něco, co vás překvapilo nebo zaskočilo?
To asi ne. Spíše pro mě bylo zajímavé sledovat nejen náš panel zemědělství, ale i ostatní diskusní panely, na kterých se řešily další otázky. Třeba technologie zpracování odpadu nebo problematika nových technologií v energetice. Například transparentní solární panely nebo výroba vodíkových članků. Tato témata se mě bezprostředně dotýkají, protože naší vizí ve Future Farming je energeticky zcela autonomní farma, která bude ke svému provozu používat výhradně zelenou energii.
Všechna Vámi zmiňovaná témata jsou velmi seriózní a vážná. Předpokládám, že jste si na konferenci moc legrace neužili.
Sklouznout k pesimismu ve chvíli, kdy vlády V4 jsou k politice udržitelnosti často zdrženlivé, by bylo snadné. Ale snažili jsme se na problémy dívat optimisticky. Občas jsme se i zasmáli. Třeba když Martin Polovka mluvil o tom, že je potřeba zatraktivnit profesi zemědělství mezi mladými lidmi. Ale to prý neuděláme tak, že na vesnici zavedeme wifi. To mě moc pobavilo. Má samozřejmě pravdu. Mladí lidé z vesnic utíkají do měst a zemědělství je pro ně old school disciplína. Je to jeden z velkých globálních problémů všude na světě.
Jaké závěry účastníci konference přijali?
Podle mě byla konference velmi důležitá. Nastavila hlavní parametry spolupráce zemí V4 a stala se základním bodem ve vzájemné spolupráci. Dalšími kroky budou podepsání memoranda o stanovených cílech a založení mezinárodního týmů pro řešení jednotlivých problémů. Samozřejmě s českou účastí.
Autor rozhovoru Martin Procházka
